...Ovšem zvláště pozoruhodné – z pohledu sdělovací techniky – jsou originální české radiotechnické pátrače pasivní (PRTP) i aktivní (ARTP). Zejména v oblasti PRTP má ČR vynikající tradici, na které může stavět. A další výhodou bude zřejmě i to, že se připravuje pražská rezidence velitelství speciálních sil NATO, ve kterém má být umístěno výukové centrum prostředků radiotechnického boje, společné pro všechny armády zemí NATO...
...TAMARA je mediálně velice známá. RAMONA a KOPÁČ, které byly časově vyvinuty před ní, pocházejí z dob studené války – a známy příliš nejsou...
… TAMARA má své následovníky na vyšší technologické úrovni. Už není potřeba tak rozměrné zařízení, jakým byla TAMARA. Domnívám se proto, že tato zařízení představují světovou špičku...
Doc. Ing. Miloš Titz, CSc.
místopředa Výboru pro obranu a bezpečnost Parlamentu České republiky (zdroj)
Rádiové a radiotechnické pátrače
Podívejme se stručně, jaké prostředky signálového průzkumu používaly v průběhu studené války (cold war) obě strany.
Právě tyto přístroje a lidi u nich byli zárukou, že vlastní strana hranice bude bezpečná, resp. nebude přepadena bez varování.
Nebyly to samozřejmě jediné prostředky, sloužící jako zdroj informací, nicméně jejich význam byl (a u jejich nástupců je i dnes) velký.
Armády vlastnily tyto prostředky ve třech základních provedeních - pozemní (stacionární, v budovách), letecké (na palubách speciálních letadel a vrtulníků) a mobilní (většinou nástavbové kontejnery terénních vozidel, resp. obrněných transportérů). Každý druh má svá výhody, nevýhody a opodstatnění. Z hlediska šíření signálu je nejlépe mít přijímač v co největší výšce, z hlediska finančních nákladů (přímých i nepřímých, např. logistického zázemí) vychází nejlépe stacionární pozemní stanoviště. Mobilní prostředky jsou využívány většinou jako doplněk průzkumu v průběhu vedení bojové činnosti. Názory na tyto prostředky se v průběhu času měnily a i relativně bohaté státy (např. Německo) si nemohou dovolit trvalé a dlouhodobé provozování letadel typu Boeing AWACS. To vedlo postupem času k vytváření projektů, kde jsou slučovány a dále přenášeny poznatky i z jiných zdrojů - automatizované průzkumné komplety. Nejdále zřejmě dospěl projekt LAPAS (Airborne Stand-off Primary Reconnaissance System, Senior Guardian) - vysoko kroužící nízkospotřebový letoun Grob s podporou online přenosů stacionárních pozemních stanovišť.
Konkurence ovšem nespí a vývoj, výroba a prodej těchto specializovaných zařízení pro armády jednotlivých států je poměrně lukrativní záležitostí. Na trzích s touto technikou vládne nesmiřitelný boj a i špičkoví vědci z Česka měli po revoluci tu čest poznat, že světová špička ve znalostech pasivního průzkumu ještě neznamená automaticky prodej. Příkladem budiž i kdysi slavná Tesla Pardubice, která na tom i nakonec zkrachovala. Moderní průzkumné systémy musí sledovat nejnovější trendy v oblasti vysílací, přijímací, výpočetní a přenosové techniky. Inženýři, obsluhující tyto přístroje byli vždy o několik let napřed před okolním světem. Jestliže komplet dokáže splnit špičkové nároky na zjišťování zdrojů rádiového záření a integrovat je v reálném čase do systémů uvědomování, má nárok na existenci (pokud je cenově a jak jsme se v poslední době přesvědčili, i politicky, únosný). Přínos českých vědců a techniků je například v systému atomatizovaného vedení cíle bez zásahu osádky a roky zkušeností s analýzou zvláště radiotechnických signálů.
Podívejme se v této kapitole na některé starší prostředky - PRP-1 (Kopáč), KRTP (Ramonu, Tamaru) i novější Věru, na dobu jejich vývoje a nasazení na státní hranici i v jiných zemích.
O pátračích různého původu, používaných na území Československa se příliš nevědělo a dá se říct, že případnému exportu techniky to prospívalo.
Až několik let po listopadu 1989 se ukázalo, že umět vyvíjet a vyrábět je věc jedna, umět drahé výrobky prodat, věc druhá... Začaly nechutné mediální kauzy, ve kterých se občas pralo hodně špinavé prádlo, rušily se již dojednané obchody, protože kupci nebyli solventní. Ti co mohli zaplatit, neměli obvykle ten čistoskvoucí štít, vyžadovaný politiky, kteří předtím zrušili ve speciální výrobě počátkem devadesátých let co se dalo, protože my už jsme teď přece ti hodní……
Vraťme se ale zpět, na začátek….
Dříve než se začneme zabývat touto jednotkou podrobněji, bylo by nejspíš dobré připomenout historii pasivních sledovacích systémů v naší republice.
V padesátých letech fungoval v USA navigační systém LORAN, kde přijímače na palubách bombardérů zjišťovaly časový posun signálu, který vysílaly čtyři pozemní vysílače. Piloti letadel tak dokázali zjistit svou polohu s přesností na 10 kilometrů. Docent Vlastimil Pech dostal geniální nápad tenhle systém obrátit
Podle autorů publikace Tajemství radiotechnického pátrače Tamara byly časoměrně hyperbolické pátrače zpočátku určeny k zaměřování poloh radiolokátorů a jiných radiotechnických prostředků s podmínkou, že pracují s impulsní modulaci. Prvními cíly byly křídlaté řízené střely Matador, dislokované v Německu americkou armádou. V případě včasného zjištění je bylo možno sestřelit stíhacími letouny. (Více o sledování Matadorů - viz kapitola Pozemní průzkumná stanoviště)
Vývoj pasivních systémů (PSS) byl v Československu zahájen na základě návštěvy odborníků pro radioelektronický boj - REB tehdejší Sovětské armády r. 1955. (zdroj [1])
Český průmysl má v oblasti pasivních sledovacích systémů (PSS) dlouhou tradici a do značné míry ojedinělé postavení. Již v roce 1958 byl v tehdejším Československu dokončen unikátní objev metody pasivního určování polohy zdroje signálu na základě vyhodnocení časových rozdílů příchodu signálu na tři přijímací stanoviště vzdálená navzájem desítky kilometrů.
Okamžitá poloha zdroje je průsečíkem hyperbolických křivek vypočítaných z časových rozdílů příchodu signálů. Proto byla tato metoda tehdy pojmenována jako „časoměrně-hyperbolická“ a v zahraničí se pro ni dnes používá zkratka TDOA (Time Difference of Arrival Location).
Na základě zmíněného objevu pak byla rozpracována a do operačního použití zavedena nová kategorie radiotechnického vybavení - pasivní sledovací systémy.
Toto zařízení dokáže detekovat rádiové a radiotechnické signály z nejrůznějších vzdušných, pozemních nebo hladinových zdrojů. Určuje jejich souřadnice ve dvou nebo ve třech rozměrech, analyzuje přijímané signály a následně automaticky (nebo ručně) určuje typ objektu (cíle), popřípadě jeho funkční režim.
Poznámka autora webu
Obdivuji lidi, kteří mají vizi a jdou za ní, aniž by museli šplhat po zádech jiných nebo po nich šlapat. Mezi takové lidi lze počítat zcela jistě i doc. Pecha. Vymyslet princip celého kompletu a vidět za ním praktické řešení v době, kdy se do radiopřijímačů osazovaly elektronky, s tím se už člověk asi musí narodit. O tom, že musí mít silnou vůli překonávat obtíže, dané technickým rozvojem průmyslu a občasnou malomyslností lidí, rozhodujících o dalším pokračování projektu, cit pro kolektivní spolupráci, o tom snad ani není třeba mluvit. Když se podíváte na technické řešení jednotlivých přístrojů, vidíte, že princip zaměřování, vymyšlený hned na počátku, se za celou dobu téměř 50 let nezměnil, pouze k němu byly přidávány další a další možnosti, které dovolil pokrok technologií
Jak si naše vláda představuje dosažení deklarovaných aliančních požadavků NATO, ukazuje například v oblasti průzkumné techniky její usnesení z prosince 2005. (Jde mj. o jejich začlenění do systému C4I - Command, Control, Communications, Computers, Intelligence).
Pozemní technika (Stacionární)
Jako stacionární zařízení definujeme techniku, která se po instalaci nechá pracovat na místě bez dalšího pohybu - žádné zde zmíněné přístroje nebyly pro takový provoz určeny. Vojenská technika už jen z důvodu manévrovacích bojů patří teoreticky minimálně do druhé skupiny, paktický provoz byla ale věc jiná. Práce bez pohybu a neustálých montáží a demontáží, ve stálém klimatizovaném prostředí budov dělala přístrojům samozřejmě dobře. Část techniky z druhé kategorie byla v běžných mírových podmínkách provozována v polostacionárním provozu ve věžích (hraniční prapory a roty ZU) či v budovách zámku (brigáda ZU Zbiroh). Jiné armády si tak řešily i umístění techniky, za kterou neměly stacionární náhradu - to je případ Sovětské armády, která zakotvila stožáry Ramony na pobřeží moře a nechala je stát, dokud nespadly, rozežrány solí. Jeden takový "nouzově stacionární" systém Tamary zřejmě chrání i rekreační sídlo ruského prezidenta Putina v Soči na pobřeží Černého moře. (Jiný odkaz na stanici Tamara na hoře Achun je zde nebo zde). A takto vypadá bojové postavení ruské Tamary.
Převozná technika (polostacionární, mobilní)
V armádách Varšavské smlouvy platilo pevné pravidlo, že technika musí být minimálně převozná (s dobou sbalení a výstavby řádově hodiny - např. radary) nebo lépe mobilní (řádově minuty). Z tohoto důvodu byla průzkumná technika vždy stavěna na podvozku auta nebo vestavěna v letadle. Starší technika byla s vozidlem spojena pevně (tzv. zástavba), novější technika byla k podvozku připojena formou speciálního kontejneru nebo (zvláště u ruské techniky) na vysoceprůchodivém přívěsu. (Obvykle čtyřkolové dělostřelecké lafetě, která udržela nástavbu i při jízdě přes pařezy, aniž by se převrátila). Vozidla měla v terénu různou průchodivost i nosnost. Kupodivu nejlepší výsledky prokazovala stařičká PV3S, která se dostala i tam, kam nevyjely T815, protože současná kombinace hmotnosti auta s nástavbou a hladkých, tzv. taktických balónových pneumatik způsobovala prokluzování při jízdě po sněhu do kopce.
PRP-1 Kopáč ("Digger")
KRTP-81 Ramona (PRP-2, "SOFT BALL", "Radiotechnical Reconnaissance Set").
KRTP-86 Tamara (KRTP-91, "TRASH CAN") (jiný odkaz 1 2 3 4 5)
KRTP-96 Borap (jiný odkaz 1 2 3 4 5 6 7 8 9) english link: 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Věra (VERA) (jiný odkaz 1 2 3 4 5) english link: 1 2 3 4 5 6 7
SDD (Stanice dalekého dosahu) (jiný odkaz 1 2 3 4 5 6)
SDR-2 (jiný odkaz: 1 2 3 4 5)
TARA
POST-3M
malé pátrače firmy RAMET (WARNS-1, SRS-4M, Radana) jiný odkaz: 1 2 3 4 5 6
rádiové zaměřovače
Sněžka
LOS
Czech PSS contra Stealth - english link: 1 2 3 4 5
Kolčuga (Kolczuga) english link: 1 2 3 4 5 6 polish: 1 2 3
Vedlejším produktem rychlého vývoje jsou dnes i některé menší produkty, které jsou výrobci nabízeny zvlášť. Příkladem budiž pulsní analyzátor, vhodný pro vnitroimpulsní analýzu, dodávany výrobcem Věry, pardubickou Erou. (english link).
Technika na letadlech a vrtulnících
Průzkumná technika v létajících prostředcích se používala od samého začátku. Měla podobu celého speciálního letadla, určeného pro rádiový (radiotechnický) průzkum, speciálního podvěsného kontejneru u jinak běžného letounu s jinými úkoly nebo zástavby do vrtulníku. Společným problémem byla hmotnost tehdejších přístrojů, neumožňující kombinovat více přístrojů, u vrtulníků řady Mi-17 i poměrně malá nosnost, řešená často i zmenšováním osádek. Přístroje v zástavbách bylo třeba navíc tzv. zodolnit kvůli vibracím. (Např. přebarvením všech šroubků, aby se zabránilo jejich uvolňování).
Současným trendem u letecké techniky jsou bezpilotní průzkumné prostředky, schopné samostatně pracovat v taktické hloubce protivníkova území bez velkého hluku s možností on-line přenosu obrazové a zvukové informace do vlastního centra řízení (Sojka).
AN-24R Coke (jiný odkaz 1 2 3 4 5 )
Mi-17Z-2 (jiný odkaz 1 2 3 4 5 )
Mig-21R Fishbed-H (jiný odkaz 1 2 3 4 5)
Sojka (jiný odkaz 1 2 3 4 5 )
Nahoru