Které jednotky stály proti sobě na železné oponě?
Hranice byla pravidelně střežena policejními jednotkami z obou stran, ať už to byla Bavorská pohraniční policie, Spolková ochrana hranic nebo z naší strany Pohraniční stráž. (V západní terminologii byla naše Pohraniční stráž označována jako polovojenská organizace, což je - vzhledem k výzbroji a systému střežení hranice - vlastně pravda). Tyto jednotky nejsou předmětem popisu na tomto webu, i když se v některých kapitolách vyskytují. My zaměříme pozornost na vojenské jednotky, využívající všech (!) možností v blízkosti státní hranice k průzkumné činnosti, zjišťující pravý stav vojenských ozbrojených sil potenciálního protivníka na druhé straně hranice.
A když říkám všech možností, myslím opravdu všechny - obě strany pozorovaly území protivníka nejdříve vizuálně pomocí pěších hlídek. Od konce druhé světové války obrovsky narostla i potřeba zařízení, vyzařujících elektromagnetickou energii - rádiových spojovacích prostředků, radiolokátorů, navigací, systémů vlastní/cizí apod. Všechny tyto prostředky - svým způsobem - prozrazují přítomnost protivníka v určitém prostoru a i to, jakou vyvíjí činnost. Pokud spojíte informace ze všech těchto zdrojů, získáte poměrně přesnou představu o tom, co dělá potenciální protivník. I když se část jednotek vyskytovala i ve vnitrozemí, snadnější získání průzkumných příznaků bylo v okolí státní hranice, kde byla dislokována naprostá většina útvarů. Vzhledem k principům šíření rádiového signálu a tvaru naší západní státní hranice bylo jen logické, že vlastní pracoviště se nacházela na kopcích v pohraničním pásmu, po roce 1948 hlídaném Pohraniční stráží a s omezeným přístupem i pro vojáky speciálních útvarů.
Na jedné straně hranice tedy československá zpravodajská správa pracně zařizovala pobyt vojáků nejen v pohraničních posádkách, ale i jejich službu na stanovištích, ke kterým se bylo možné dostat pouze průchody v železné oponě. Aby nevznikla mýlka - ještě jednou opakuji - jakkoli vojáci pracovali v pohraničním pásmu pro bezpečnost republiky, nebyla důvěra k nim až taková, aby se mohli podél hranice pohybovat tak, jak by chtěli a potřebovali. Služba vojáků byla navíc "zpestřována" budováním tradic v pojetí marxistického školení, jiné tradice (např. legionářských vojsk) nebyly žádoucí, o budování hrdosti na svůj druh vojska ani nemluvě. Mimořádně tvrdé postihy, nesmyslené utajování i tam, kde to nebylo potřeba a dohled vojenské kontrarozvědky nad jakoukoli čiností v posádce i na stanovištích znamenal, že v současnosti neexistují téměř žádné fotografické dokumenty, ke kterým by bylo možné se vracet. Připomínám jenom, že někteří vojáci prožili na hranici 20 i více let.... I to bylo důvodem, proč ze služby u těchto útvarů v devádesátých letech odešlo tolik zkušených vojáků a proč neexistuje veřejně přístupná česká obdoba německého muzea signálového průzkumu. Že komunistické "vymývání mozků" bylo efektivní ukazuje i to, že někteří bývalí vojáci od těchto útvarů ani po 20 letech života v tomto prostředí nejsou ochotni mluvit o stanovištích, která mnohdy už ani neexistují...
Na druhé straně hranice se mezitím pravidelně střídali dobře logisticky zabezpečení vojáci amerických obrněných jednotek, vykonávající zpočátku policejní úkoly okupační armády, později dohled na státní hranicí pěšími, motorizovanými a leteckými jednotkami. Po korejské válce si americká armáda - na rozdíl od naší - uvědomila, jak vysoce efektivní bylo nasazení vrtulníků, ať už pro záchranu životů raněných nebo - a to hlavně - pro průzkum a rychlé přesuny jednotek v rámci bojových operací. V omezeném pásmu pohybu 1 až 5 km od hranice se tak proháněli piloti americké armády v Kiowách či Cobrách, Angličani v Lynxech za dohledu německé spolkové ochrany hranic (BGS) v Bö-105, resp. německých signálových průzkumníků, organizačně patřících do leteckých sil. (Luftwaffe).
Každý voják, sloužící na západní hranici vám dosvědčí, že vrtulníky s průzkumnými jednotkami si přílišné servítky nebraly. Klidně byli schopni ve visu nad hraničními patníky hlídat život na druhé straně hranice, v případě pozorování prostorů ubytování vojáků útvarů zvláštního určení nebo rot PS, byli schopni tu pomyslnou hranici i překročit. Bylo tak pouze otázkou času, kdy američtí piloti s vietnamskými zkušenostmi narazí na podobně vybavené stroje z druhé strany hranice.
Přestože oficiální předpisy obou stran zakazovaly přelet hranice, díky nestálému počasí, nezkušenosti některých pilotů i omylům v navádění se to občas stávalo. Některé úmyslné přelety za účelem vizuálního průzkumu (zvláště amerických pilotů) na českou stranu (např. v roce 1985 nad Domažlice nebo až k Plzni) byly sice českou stranou důsledně zamlčovány, nicméně okamžitě následovalo protiopatření v podobě ochrany státní hranice pomocí obávaných bitevních vrtulníků Mi-24 (Hind). Další přelety hranic byly realizovány za účelem přepravy osob do SRN. Na československé straně byly vrtulníky nasazovány pro schopnost manévrování proti pomalejším prostředkům ze západu, pro které byly stíhací letouny zbytečně rychlé. V průběhu let potom došlo v okolí státní hranice k několika incidentům, několikrát i s ostrou střelbou - oboustranná letecká neprostupnost železné opony byla opakovaně potvrzena.
Americké lehké obrněné pluky
Americké velení svěřovalo ochranu okupovaného německého území i státní hranice již tradičně obrněným jednotkám, vybaveným jak pozemní tak i leteckou výstrojí. Specifckou zvláštností amerických vojsk na železné oponě byla organizace do jednotek, početně větších, než prapor (battalion) a menších (nebo rovných) stupni brigáda, pojmenovaných pluky (regiments). Všechny - původně jezdecké útvary - si ponechaly i v nové organizaci své pojmenování, takže podřízeným jednotkám se neříká prapor (battalion), ale eskadra (squadrons). Jejich dislokace podléhala rotaci, takže číslování pluků a brigád se postupně měnilo, stejně tak jejich úkoly. Z hlediska připravenosti, výcviku a vybavenosti technikou tvořily tyto jednotky mezi zbytkem americké armády v Evropě naprostou špičku. Velkou část těchto obrněných jednotek tvořila původně vojska kavalerie (jezdectva). Kavalerie tvořila už v době americké občanské války zhruba dvacet procent sil C.S. Army. Minimálně v letech 1861-63 Konfederační kavalerie ve všech ohledech zcela převyšovala svůj federální protějšek a podstatnou část války byla bojově úspěšnější. To bylo mimo jiné způsobeno větším počtem kvalifikovaných důstojníků a větších jezdeckých zkušeností samotných vojáků. Rekruti pocházeli z venkova a byli zvyklí jezdit na koni od dětství.
Po ukončení historické úlohy jezdectva v bojových operacích byly tyto jednotky přezbrojeny na „lehkou“ obrněnou techniku - jeepy, nákladní vozidla, obrněné transportéry, mobilní protitanková technika. Nicméně – jak si ukážeme později – část kavalerie vykonávala strážní úlohy na bavorsko-české hranici po skončení druhé světové války i pomocí koní. V každém případě platí - mýlil by se i ten, kdo by považoval výzbroj těchto jednotek za příliš "lehkou" - celková "zádržná" síla protitankové a vrtulníkové techniky byla impozantní. (Přesvědčit se o tom mohly v pozdějších letech některé jednotky irácké armády, bránící se postupu amerických jednotek). Protože americké lehké obrněné pluky byly na druhé straně hranice našimi "protějšky ve zbrani", dovolil jsem si věnovat právě jejich popisu daleko větší pozornost, než ozbrojeným silám jiných států.
Americká vojska na německo-české hranici - 1. část
V této kapitole je popsána organizace amerických jednotek na německé hranici, historie jejich policejní (constabulary) i pozdější ochranné služby na hranici, spojené s průzkumnými úkoly. Popsány jsou i některé pohraniční incidenty, zvláštní hraniční operace a okolnosti vzniku německých policejních sil na hranici nově vzniklé Spolkové repuliky Německo. Tuto kapitolu doporučuji přečíst zvláště tvůrcům (jinak dobrého) seriálu o železné oponě v ČT - podívejte se, jak pragmaticky se zachovala americká armáda po průjezdu tzv. vlaku svobody... Dále je řešeno zpravodajské zabezpečení prostoru rozmístění amerických jednotek a zabezpečení hranic proti případné vojenské agresi z východu. V části textu najdete ilustrační fotografie americké spojovací, automobilní, letecké i jiné výzbroje. Popis amerických (a částěčně i německých) vojenských a policejních jednotek končí někde okolo roku 1952.
Americká vojska na německo-české hranici - 2. část
V druhé části popisu amerických jednotek si přečtete o změnách v organizaci a hlídkování v letech vzniku Spolkové reubliky Německo, kdy Američané opouští svou úlohu okupační armády a místo policejních se opět věnují vojenským úkolům. Součástí kapitoly jsou opět ilustrační fotografie techniky a výzbroje, doplněné o pozemní radary. Více se zabývám i zpravodajským zabezpečením hranice a způsoby hlídkování amerických jednotek. Uvedeny jsou i případy dalších hraničních incidentů, hlavně leteckých a opatření proti nim. Následuje popis budování amerických pozorovacích a naslouchacích stanovišť a leteckých jednotek pro vedení vzdušného průzkumu proti Československu.
Americká vojska na německo-české hranici - 3. část
Spolupráce ozbrojených složek v západoněmeckém pohraničí se zaměřením na 2. a 11. americký lehký obrněný pluk, z německé strany Bavorskou pohraniční policii, Spolkovou ochranu hranic a celníky.
Americká vojska na německo-české hranici - 4. část
Dislokace vojsk NATO na území Spolkové republiky Německo v období studené války
Americká vojska na německo-české hranici - 5. část
Campy (příhraniční tábory) a kasárna (Barrack) lehkých obrněných pluků poblíž německo-české hranice. (Camp Harris, Kingsley Barracks, Merrell Barracks a jiné. Kapitola je zatím ve výstavbě.
Americká vojska na německo-české hranici - 6. část
Výcvikové prostory americké armády v Německu - Grafenwoehr a Hohenfels. Kapitola je zatím ve výstavbě.
Anglická rýnská armáda (BAOR)
xxxx.
Francouzské ozbrojené síly
xxxx.
Německé průzkumné jednotky
xxxx.
xxxx.
Československé průzkumné jednotky
Jakými silami a prostředky zabezpečovaly speciální útvary Československé lidové armády (ČSLA) splnění uvedených úkolů? Jaká byla reálnost zjišťování informací o jednotkách potenciálního protivníka?
Opravdu byla železná opona elektronicky i jinak dobře zabezpečena? Většina webů a publikací o železné oponě uvádí na hranici bývalého socialistického Československa pouze Pohraniční stráž. Při čtení takových knih získává čtenář dojem, že jedině vojska ministerstva vnitra hlídala hranice dvou států. To je samozřejmě poněkud zjednodušený názor, západní hranice Československa byla zároveň hranicí dvou největších vojenských paktů tehdejší doby, Varšavské smlouvy a Severoatlantické aliance.
Téměř nikdo neví, že na hranici pracovaly i speciální útvary Československé lidové armády, plnící ve prospěch nadřízených svazků podobné úkoly, jako americké lehké obrněné pluky na druhé straně hranice, tj. aktivní i pasivní průzkum na rozhraní dvou vojenských uskupení. Průzkum v okolí státní hranice byl prováděn všemi myslitelnými způsoby na různých stupních velení - pěšími jednotkami, Američani v poválečném období upředňostňovali i jízdní jednotky na koních, později terénních autech. Průzkum protější strany hranice byl prováděn i z letadel a vrtulníků vizuálně i elektronicky. Vojáci na obou stranách hranici pečlivě monitorovali pohyby jednotek protivníka, vyzbrojených z hlediska potenciálního konfliktu těmi nejnebezpečnějšími zbraněmi - raketami a letadly-nosiči jaderných zbraní. Pohyb takových jednotek z jejich mateřských posádek byl velmi pečlivě monitorován a byly hledány jakékoli příznaky počínající bojové činnosti - přesuny do nových prostor, používání nestandardních kmitočtů nebo volacích znaků apod. V rámci těchto úkolů byly odposlouchávány všechny možné zdroje informací - rádiový odposlech kontroloval spojovací prostředky v běžných vojenských pásmech i mimo ně (vysílačky, mikrovlnná spojení, družicové přenosy), radiotechnický odposlech pečlivě ukládal poznatky o parametrech vyzařování vojenských pozemních i leteckých prostředků protivníka. Citlivé přijímače dokázaly zachytit a později analyzovat signály ze všech zdrojů, kterými se prostředek na bojišti prozrazoval - radiolokátory přehledové i střelecké, komunikační a navigační prostředky apod. Podle těchto příznaků a následných přídavných informací z jiných zdrojů průzkumu se dalo celkem slušně poznat, co příslušná jednotka dělá.
Na státní hranici však nepůsobily jen speciální frontové útvary (např. na Čerchově nebo Dyleni), svoje stanoviště zde měly i průzkumné prapory prvosledových divizí (Tišina). Povinností velitele jakéhokoli vojenského stupně totiž je - pokud možno - znát situaci na straně potenciálního protivníka a jeho schopnosti. Kdo je nezná, může být při vojenském konfliktu překvapen, poražen a následně zničen.
A to platí plně i dnes, jakkoli si to část pacifistické veřejnosti nechce připustit.
Proto každá větší vojenská část, např. divize měla svůj průzkumný prapor, poskytující veliteli divize tyto poznatky. Kromě divizí měla ČSLA i prostředky průzkumu na vyšším stupni - frontu, v mírových podmínkách vojenském okruhu. Toto byly jednotky, s určitou nadsázkou hodnocené jako "bojové", tj. působící přímo ve prospěch příslušných dovizí a vojenského frontu. Ještě na vyšším stupni - při GŠ - působila větší jednotka, zabývající se převážně analýzou zjištěných informací a jejich využitím. Tato jednotka je zde zmíněna pouze okrajově, neboť jí využívaná technika vybočovala z rámce zde zmiňovaných kompletů. (Jednalo se o nejmodernější tehdy vyráběnou přijímací techniku, dováženou různými kanály ze Západu. Hodně současných radioamatérů potvrdí, že na ní pracovali už v 70. letech). Stejně tak jenom v útržcích se zmiňuji o jednotkách, působících na stanovištích za železnou oponou, ale nepodřízených zpravodajské správě. (Rozvědka ministerstva vnitra, resp. odposlechová služba Pohraniční stráže).
Na státní hranici s bývalým západním Německem se proto dodnes vyskytuje velké množství staveb, dokladujících mnohaletou činnost těchto útvarů po obou stranách česko-bavorské hranice. Železná opona padla, stejně tak i hraniční pásmo a tyto budovy změnily (až na několik vyjímek) i své majitele, není proto třeba už ani utajovat jejich použití. Právě s jejich přeměnou na civilní použití, zcela měnící charakter původních staveb (např. Poledník), je nutno spojit - nyní už bez ideologického podbarvení - fakta o původním účelu těchto zařízení a jejich obsluze. Dějiny totiž netvoří jen ty kapitoly, které se nám zrovna líbí, je třeba znát celou historickou souvislost, včetně těch kapitol české historie, se kterými se v současnosti někteří politici nechtějí moc chlubit.
V návaznosti na předchozí citát našeho posledního "vojenského" ministra obrany jsem si dovolil uvést odkaz na přehlednou mapu průzkumných stanovišť podél železné opony, na česko-bavorské hranici, tvořící předěl mezi 2 světovými soustavami. (Kliknutím na zvýrazněný odkaz nebo ilustrační obrázek se dostanete k podrobnějšímu popisu. Použít můžete i pravé menu). Celá část webu s tématikou elektronické války u železné opony je postavena prakticky na této mapě. Jsem si vědom, že není úplná - ke konci studené války existoval plán na vytváření stanovišt i na moravské hranici, který však už nebyl nebyl plně realizován. Hlavní tíha získávání informací tak ležela na místě potenciálního střetu vojenských bloků - na česko-bavorské a německo-německé hranici, resp. létajících prostředcích. Informace k německé části hranice lze nalézt na webech některých západních nadšenců, např. Manfreda Bischoffa nebo Traditionsverein Fernmelde- /Elektronische Aufklärung Luftwaffe e.V., Lostplaces.de a dalších. Můj - výhradně česky psaný web - se jim snaží být doplňkem tam, kde je to vhodné z hlediska zpřesnění informací pro stanoviště na české straně železné opony. Stanoviště na německé straně jsou zmíněna pro vyvážené porovnání obou vojenských bloků a informaci českých čtenářů.
Jsem si vědom i dalšího omezení - na tomto webu najdete jen minimálně popis využití vojenských stanovišť k jiným, než vojenským účelům. Minimálně dvě z těchto stanovišť - Čerchov a Poledník - byla účastna získávání informací z jiných zdrojů, než vojenských. Rozvědka ministerstva vnitra ve spolupráci s východoněmeckou Stasi a ruskou Osnaz (méně známé oddíly zvláštního určení s vysokým stupněm utajení činnosti, další odkaz zde nebo zde) je využívala pro odposlech západoněmeckých poštovních kanálů, procházejících buď přímo přes naše území nebo v jeho těsné blízkosti. Bližší podrobnosti hledejte v kapitole o spolupráci NDR a ČSSR, resp. u těch, kteří jsou za to placeni - Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu služby kriminální policie a vyšetřování (ÚDV), resp. Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚpSTR). Tento amatérský web nemůže suplovat aktivitu a povinnosti lidí, kteří takový výzkum mají v pracovních povinnostech...
Podrobné odkazy na jednotlivé podkapitoly hledejte v prvé části obrazovky, v navigačním menu. Zde se budu snažit doplňovat odkazy na již hotové části tohoto projektu.
Pro všechny stránky projektu o železné oponě platí, že čtenář by se měl na jednotlivé stránky vracet opakovaně. Z důvodu urychlení totiž uveřejňuji texty pouze v "surové" podobě, tzn. informace z doby studené války jsou zhruba hotovy, současnost dosud chybí. Zároveň vyzývám všechny bývalé příslušníky útvarů ZU (z povolání i základní služby), aby mi posílali své připomínky a vzpomínky na službu na hranici.
Údaje jsou čerpány z Vojenství.cz (dotaz č. 78)
| Západní vojenský okruh | Tábor |
| 311.těžká dělostřelecká brigáda | Jince |
| 11.dělostřelecká základna | Jince |
| 41.samostatný dopravní dělostřelecký oddíl | Dašice |
| 7.dělostřelecká divize | Pardubice |
| 71.kanonová dělostřelecká brigáda | Žamberk |
| 75.těžká houfnicová dělostřelecká brigáda | Pardubice |
| 82.protiletadlová raketová brigáda | Jihlava |
| 10.protiletadlová opravárenská technická základna | Jaroměř |
| 6.radiotechnická brigáda | Plzeň |
| 71.výsadkový úderný prapor | Chrudim |
| 22.výsadková brigáda speciálního určení | Prostějov |
| 7.radiotechnická brigáda zvláštního určení | Zbiroh |
| 1.smíšený pluk REB | Kolín |
| 10.pontonová brigáda | Kostelec nad Labem |
| 5.spojovací brigáda | Strašice |
| 52.spojovací brigáda dálkových spojů | Lipník nad Bečvou |
| 59.spojovací brigáda dálkových spojů | Beroun |
| 60.spojovací prapor zvláštního určení | Unhošť-Čeperka |
| 102.brigáda chemické ochrany | Liberec |
| 31.smíšená letka velení a průzkumu | Bechyně nad Lužnicí |
| 31.rota letištního a radiotechnického zabezpečení | Bechyně nad Lužnicí |
| 311.samostatný výcvikový tankový prapor | Hradiště |
| 313.samostatný výcvikový tankový prapor | Boletice |
| 1.automobilní brigáda | Olomouc |
| 3.automobilní brigáda | Hlučín |
| 11.brigáda materiálního zabezpečení | Bílina |
| 21.brigáda materiálního zabezpečení | Pardibice |
| 1.brigáda potrubní dopravy pohonných hmot | Roudnice nad Labem |
| 7.ženijní silniční brigáda | Hodonín |
| 32.silniční brigáda | Horní Počáply |
| 1.pluk civilní obrany | Kutná Hora |
| 4.pluk civilní obrany | Varnsdorf |
| 7.pluk civilní obrany | Bučovice |
| 2.provozní pluk | Tábor |
| 6.strážní prapor | Příbram-Brod |
| týlové útvary a zařízení | |
1.armáda |
Příbram |
| 321.těžká dělostřelecká brigáda | Rokycany |
| 31.dělostřelecká základna | Kostelec nad Orlicí |
| 322.kanonová dělostřelecká brigáda | Dobřany |
| 216.protitankový pluk | Most |
| 1.průzkumný dělostřelecký pluk | Holýšov |
| 171.protiletadlový raketový pluk | Rožmitál pod Třemšínem |
| 1.protiletadlová opravárenská technická základna | Rožmitál pod Třemšínem |
| 1.radiotechnický prapor | Holýšov |
| 51.ženijní brigáda | Litoměřice |
| 91.pontonový pluk | Litoměřice |
| 1.spojovací pluk | Plzeň |
| 11.spojovací pluk dálkových spojů | Plzeň |
| 71.radiotechnický pluk zvláštního určení | Kladno |
| 3.smíšený pluk REB | Mariánské Lázně |
| 103.prapor chemické ochrany | Lešany |
| 11.vrtulníkový pluk | Plzeň-Bory |
| 111.letištní prapor | Plzeň-Bory |
| 11.rota spojení a radiotechnického zabezpečení | Plzeň-Bory |
| 1.letka velení a průzkumu | Líně u Plzně |
| 1.rota letištního a radiotechnického zabezpečení | Líně u Plzně |
| 101.letka bezpilotních průzkumných prostředků | Stříbro |
| 1.brigáda materiálního zabezpečení | Terezín |
| 11.silniční prapor | Horažďovice |
| 1.provozní prapor | Příbram |
| týlové útvary a zařízení | |
4.armáda |
Písek |
| 331.těžká dělostřelecká brigáda | Hranice |
| 21.dělostřelecká základna | Kostelec nad Orlicí |
| 332.kanonová dělostřelecká brigáda | Jičín |
| 217.protitankový pluk | Lešany |
| 5.průzkumný dělostřelecký oddíl | Rychnov nad Kněžnou |
| 251.protiletadlový raketový pluk | Kroměříž |
| 4.radiotechnický prapor | Vimperk |
| 1.ženijní brigáda | Pardubice |
| 72.pontonový pluk | Kamýk nad Vltavou |
| 2.spojovací pluk | Písek |
| 24.spojovací pluk dálkových spojů | Písek |
| 74.radiotechnický pluk zvláštního určení | Horažďovice |
| 4.smíšený pluk REB | Český Krumlov |
| 105.prapor chemické ochrany | Jaroměř |
| 51.vrtulníkový pluk | Prostějov |
| 51.letištní prapor | Prostějov |
| 61.rota spojení a radiotechnického zabezpečení | Prostějov |
| 52.letka velení a průzkumu | Havlíčkův Brod |
| 52.rota letištního a radiotechnického zabezpečení | Havlíčkův Brod |
| 104.letka bezpilotních průzkumných prostředků | Písek-Krašovice |
| 4.brigáda materiálního zabezpečení | Pacov |
| 14.silniční prapor | Vimperk |
| 4.provozní prapor | Písek |
| týlové útvary a zařízení | |
Východní vojenský okruh |
Trenčín |
| 6.ženijní brigáda | Sereď |
| 4.automobilní brigáda | Hlohovec |
| 42.spojovací prapor | Trenčín |
| 5.pluk civilní obrany | Žilina |
| 6.pluk civilní obrany | Malacky |
| 2.provozní prapor | Trenčín |
| týlové útvary a zařízení |
Dále z Vojenství.cz (dotaz 364)
Organizace Vámi uváděných útvarů bývalé ČSLA, zabezpečujících sledování radiového provozu armád členských států NATO, byla následující:
7. radiotechnická brigáda ZU Zbiroh
· 77. radiotechnický prapor ZU Mariánské Lázně
- radiotechnická rota
- VKV rota radiového průzkumu
- rota automatizovaných pátračů
- spojovací četa
- četa oprav techniky
- četa týlového zabezpečení
· 78. radiotechnický prapor ZU Klenčí pod Čerchovem
- radiotechnická rota
- VKV rota radiového průzkumu
- rota automatizovaných pátračů
- spojovací četa
- četa oprav techniky
- četa týlového zabezpečení
· 79. rádiový prapor ZU Litoměřice
- 701. rota rádiového zaměřování ZU Jiříkov
- 702. rota rádiového zaměřování ZU Třeboň
- 703. rota rádiového zaměřování ZU Újezd u Uničova
- 704. rota rádiového zaměřování ZU Slovenský Grob
- rota rádiového zaměřování STŘED
- rota rádiového odposlechu KV
- spojovací četa
- dílna oprav rádiové techniky
- dílna oprav automobilní techniky
- četa týlového zabezpečení
60. spojovací prapor ZU Unhošť-Čeperka
- provozní rota
- radiodálnopisná rota
- radiová naslouchací rota ZU
- velitelská rota
- ošetřovna
- sklady
71. radiotechnický pluk ZU Kladno
- rota rádiového odposlechu KV
- rota radiotechnického průzkumu a rádiového zaměřování
- rota automatizovaných pátračů
- rota průzkumu VKV
- rota oprav techniky a týlového zabezpečení
74. radiotechnický pluk ZU Horažďovice
- rota rádiového odposlechu KV
- rota radiotechnického průzkumu a rádiového zaměřování
- rota automatizovaných pátračů
- rota průzkumu VKV
- rota oprav techniky a týlového zabezpečení
Výše uvedené útvary užívaly speciální techniku podle jejich předurčení.
1062. Zajímám se o historii bývalého VÚ 9379 Unhošť-Čeperka, okr. Kladno. Můžete poskytnout údaje z historie tohoto objektu až po dnešek? (zdroj)
Vámi uvedený útvar vznikl 1.6.1955 jako 60. radiový prapor. K 1.9.1960 byl reorganizován na 60. spojovací prapor a pod tímto názvem působil až do svého zrušení, tj. do 1.3.1992. V letech 1955 až 1969 podléhal velitelství (správě) spojovacího vojska GŠ ČSLA, od roku 1969 až do ukončení své existence velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. Útvar byl předurčen k zabezpečení spojení týlu čs. frontu.
Průzkumné jednotky Národní lidové armády NDR
xxxx.
Průzkumné jednotky Sovětské armády v Československu
xxxx.
Nahoru