Po obou stranách české hranice s Německem se nachází vojenské výcvikové prostory (Doupov aj.), odkud se z jedné strany se mohla dát na pochod vojska východní, z druhé strany (Grafenwöhr aj.) zase západní. Včasná informace o pohybech armád mohla být otázkou existenční. Obě strany zkoušely různé metody získávání informací o potenciálním nepříteli. Jednou z metod byl i vizuální a elektronický průzkum, ke kterému se státní hranice svojí blízkostí přímo nabízela. Po ruském debaklu v roce 1960 s letadlem U2 pochopily obě strany, že jejich protivník má území zabezpečeno proti vizuálnímu průzkumu přelétajícími letouny a soutředily se na získávání informací způsobem, který bychom mohli - s jistou dávkou nadsázky - definovat jako "bezkontaktní". Jeho důsledkem už nebyl střet celých armád, ale získávání informací o nepříteli jeho vlastním prozrazováním, vyzařováním elektromagnetické energie jeho vlastních prostředků. Vizuální průzkum byl převeden na kosmické družice, letouny a pozemní stanoviště podél železné opony.
Šíření elektromagnetického vlnění má svá specifika, přičemž platí, že čím je větší používaná frekvence, tím více se vlnění podobá světlu a ke svému šíření potřebuje přímou viditelnost, což v v české kotlině znamenalo pro dalekou viditelnost postavit přijímače protivníkova záření vysoko do vzduchu (AWACS) nebo na vysoké stožáry na hraničních kopcích (česká strana). Postupem času docházelo i ke kombinacím obou způsobů průzkumu - česká strana postavila "český AWACS" (vrtulník MI-17Z-2, osazený příslušnými přijímači), americká strana pro změnu postavila vysoko umístěné pozemní stanoviště na Hoher Bogenu (proti Domažlicím) a přehledový radar na Velkém Javoru (Grosser Arber, proti Železné Rudě). Americká armáda velmi rychle pochopila, jaké možnosti nabízí letouny, létající podél hranice a sbírající všemožné údaje pomocí radiolokátorů SLAR (systém Guardrail) nebo kroužící elipsy okolo železné opony (letouny OV-1D). Neustálá snaha o zlepšení příjmových podmínek vedla k monstrozním a finančně nákladným projektům - na západní straně hranice například systém LAPAS.
O všech bude ještě řeč. Při snaze o srovnání způsobů průzkumu je zřejmý jednoznačný příklon západních spojenců (na rozdíl od východních armád, kde snaha byla, ale chyběla technologie) na přímé zapojení moderní výpočetní techniky - od stařičkých Zuse Z22 až po současné stroje IBM. Nesmyslná totalitní nařízení o zákazu používání "kapitalistické" techniky v ČSLA vedly v konečném důsledku k technologickému zaostávání východního bloku - v Ramoně se ještě v 80. letech děrovalo na děrné pásky...co více dodat?
Začala éra elektronické války, éra létajících prostředků uvědomování a velení AWACS a budování pozemních stacionárních stanovišť na železné oponě a hlavně za ní....
Přehledná mapa vojenských stanovišť podél železné opony
Na státní hranici s bývalým západním Německem se proto dodnes vyskytuje velké množství staveb, dokladujících mnohaletou úspěšnou činnost těchto útvarů po obou stranách česko-bavorské hranice. Železná opona padla, stejně tak i hraniční pásmo a tyto budovy změnily (až na několik vyjímek) i své majitele, není proto třeba už ani utajovat jejich použití. Právě s jejich přeměnou na civilní použití, zcela měnící charakter původních staveb (např. Poledník), je nutno spojit - bez ideologického podbarvení - fakta o původním účelu těchto zařízení a jejich obsluze. Dějiny totiž netvoří jen ty kapitoly, které se nám zrovna líbí, je třeba znát celou historickou souvislost, včetně těch kapitol, se kterými se v současnosti někteří lidé nechtějí moc chlubit.
Pozemní průzkumná stanoviště na státní hranici
V předešlých kapitolách byla dostatečně objasněna nutnost vyššího postavení průzkumných stanovišť. Toto pravidlo si už mezi válkami osvojili spojaři všech armád, ke kterým měli signáloví průzkumníci velmi blízko.V době neexistence létajících průzkumných prostředků bylo jedinou možností vybudování pozemních průzkumných stanovišť. Na obou stranách hranice nebyly vybudovány vždy dobrovolně a už vůbec ne s nadšením místního obyvatelstva, nicméně na západní straně dosáhnul tlak samosprávy možnosti jakési koexistence armády a civilních občanů (např. Velký Javor). Na české straně, na převážně vysídleném území pod vládou Pohraniční stráže měla armáda usnadněnou činnost - kromě omezení v důsledku přísně hlídaného hraničního pásma si nemusela dělat problémy např. se zabudováním čističek odpadních vod, složitým vykupováním pozemků a přístupem osob ke svému pozemku.
V novodobé literatuře, popisující toto období, se můžeme dočíst o zanícenosti československých vědců, kteří se od padesátých let pomalu propracovávali k absolutní světové špičce v oblasti techniky pasivního průzkumu. Kdo tehdy tušil, že stařičký Kopáč (PRP-1), provozovaný na hranici ještě z automobilních nástaveb či provizorních stožárů, bude mít během dvou desetiletí už v nově vybudovaných věžích důstojného nástupce - zařízení Ramona (KRTP-81) a později Tamara (KRTP-86, resp. 91)?
Stanoviště nevznikala bez problémů - někde stačilo jen 
zaujmout místo původní vidové hlásky PVO (Havran), někde se stavělo na "zelené skále" (Zvon), někde byly zabrány objekty civilních organizací (Klub československých turistů na Čerchově). Většina stanovišť měla společné i to, že v předchozích dobách byly využity turisticky, tzn. na vrcholech byly turistické chaty (Dyleň, Čerchov) nebo rozhledny. Společné měly pouze to, že bez výjimky byly všechny v pohraničním pásmu, kontrolovaném Pohraniční stráží a většina z nich dokonce až za "dráty", v těsné blízkosti státní hranice. Jak se dozvíme později, tento fakt vedl několikrát k dezerci československých vojáků na západní stranu hranice. Stanoviště byla postavena většinou v nepřístupném terému, málokdy využívaném pro nelegální přechody hranic, takže vojenské osádky jen vyjímečně přicházely do kontaktu s běženci.
Z dnešního pohledu můžeme hodnotit negativně - kromě okolností výstavby - i konec většiny stanovišť. Zatímco na německé straně byla část vybudovaných a vzorně udržovaných stanovišť buď předána civilním organizacím (Fraunhoferův institut na Gr. Kornberg) nebo zbořena a následky v přírodě zahlazeny (část stanoviště Schneeberg), na české straně je tomu opět jinak.
Spojením dvou jevů - překotného rušení průzkumných stanovišť a porevolučné euforie v 90. letech - vznikl zárodek dnešního stavu - v horším případě opuštěná, vykrademá stanoviště podél státní hranice, která zcela jistě mají majitele, ale ten není za jejich stav hnán k zodpovědnosti (Havran). V lepším případě - u částečně opuštěných stanovišť - se dohaduje několik majitelů o bývalé vojenské objekty (Čerchov). Čestnou výjimkou na české straně je bývalé velké stanoviště Poledník. Vzhledem k tomu, že vlastník je v CHKO Šumava pouze stát, provedl obnovu pro civilní využití a Poledník se velmi rychle stal jednou z nejvíce vyhledávaných šumavských lokalit.
Ve velmi populárním televizním seriálu o nových i starších rozhlednách České republiky, konkrétně v 8. dílu, věnovaném Šumavě, je popsána a zobrazena stará věž na Čerchově, v době natáčení ještě nepřístupná a Poledník, čerstvě (1998) jubilující po přestavbě, uvítal stotisícího návštěvníka. Zmíněna je dokonce i možnost ojediněného přístupu na Dyleň, která se - bohužel - už také opět změnila na nepřístupnou kótu.
Pod starou věží na Čerchově zpívá režisér Bedřich Ludvík ústřední píseň cyklu „Rozhlédni se, člověče... (zdroj).
Pane režisére, vaší práce si obrovsky vážím, takže mě mrzí, že nevíte, že Čerchov leží v Českém lese a ne na Šumavě...:-)
Život s železnou oponou....
HLAVNÍ KAPITOLY WEBU O ELEKTRONICKÉ VÁLCE
1. úvod - Zapomenutá elektronická válka na železné oponě
2. Pozemní průzkumná stanoviště na státní hranici
3. Vojenské jednotky zvláštního určení - protivníci z obou stran hranice
4. Mezinárodní spolupráce v oblasti signálového průzkumu
5. Speciální technika pro průzkum
6. doplněk - Život za dráty železné opony
7. doplněk - Novodobé útvary elektronického boje a jejich technika
8. doplněk - Nové trendy v oblasti průzkumu a elektronického boje
Podrobné odkazy na jednotlivé podkapitoly hledejte v prvé části obrazovky, v navigačním menu. Zde se budu snažit doplňovat odkazy na již hotové části tohoto projektu.
Pro všechny stránky projektu o železné oponě platí, že čtenář by se měl na jednotlivé stránky vracet opakovaně. Z důvodu urychlení totiž uveřejňuji texty pouze v "surové" podobě, tzn. informace z doby studené války jsou zhruba hotovy, současnost dosud chybí. Zároveň vyzývám všechny bývalé příslušníky útvarů ZU (z povolání i základní služby), aby mi posílali své připomínky a vzpomínky na službu na hranici.
Vydrží tajemné věže na bývalé hranici socialismu?
Některé z těchto věží (např. Velký Javor se svým přehledovým radarem NATO) jsou ještě i dnes funkční - zjistíte to velmi rychle při nejbližším výletu, jiné věže už neplní původní úkoly, přesto důležitost získávání informací o potenciálním protivníkovi stále vzrůstá. Dokládá to i následující citát:
... Zkušenosti z války v Perském zálivu potvrdily, že v současném ozbrojeném boji lze dosáhnout úspěchu pouze na základě maximálně důvěryhodné a důkladné informovanosti o záměrech a činnosti protivníka. Této informovanosti může být dosaženo pouze při vybavení vojsk vysoce efektivními prostředky průzkumu a jejich perfektním a komplexním využíváním. Jako vysoce perspektivní, zejména v podmínkách prudkého snižování dotací na vývoj zbraní a vojenské techniky, se jeví tendence horizontální integrace prostředků průzkumu, dosažené zaváděním průzkumných systémů v zájmu několika druhů ozbrojených sil či vojsk. Současně se zásadním zvýšením operativnosti průzkumu, důvěryhodnosti průzkumných informací a přesnosti určení souřadnic ničených objektů (cílů) to umožňuje značné snížení finančních nákladů na vývoj nové techniky a jeho urychlení. (Zdroj).
Nové průzkumné systémy už nepotřebují monstrózní věže na německo-českých hranicích, moderní přístroje (např. Sojka nebo Věra) jsou převážně mobilní.
Zveme vás na cyklistický výlet....
Pojďte s námi objet na kole tyto pomníky studené války, památníky utajovaných bojů o ovládnutí rádiového prostoru a často i místních šarvátek za použití ostrých zbraní. Jeďte v létě a zkuste si představit, jak složitý byl asi na průzkumných stanovištích život pro vojáky v zimě, zvláště pro ty. kteří tam nebyli dobrovolně.
Vydáte-li se s námi, začínáme cestu v Aši a pokračujeme po spojovacích cestách bývalé Pohraniční stráže (signálky) přes Dyleň, Havran, Zvon a Čerchov na Poledník. Cesta bude natěžko (na kole vezeme stan, spacák i jídlo a pití) a spojíme ji s poznáváním stanovišť na německé straně hranice (Grosser Arber, Schneeberg, Hoher Bogen aj.), což zabere asi 10 - 14 dní. Nemáte-li tolik času, lze cestu urychlit přesunem po vnitroúzemních silnicích a k hranici se vrátit jen v blízkosti stanovišť (Mariánské Lázně - Dyleň, Tachov - Havran, Bělá nad Radbuzou - Zvon, Capartice, Klenčí - Čerchov, Kašperské Hory - Poledník). Stejně tak se můžete přesunovat autem či vlakem a na stanoviště vyjet na kole. Ubytování v penzionech (cca 500 Kč/noc) už není problém ani v pohraničí.
Popisy cyklistických tras přes některé z uvedených stanovišť naleznete i na specializovaných stránkách cyklotras Sport Beran, se kterým se snažím některé trasy synchronizovat.
AKTUALIZACE (srpen 2006):
Počátkem července 2006 jsem projel formou expedice cyklotrasu kompletně po trase:
Východiskem se opět stal Cheb (má dobré železniční spojení s Brnem) - odtud jsem se vydal přes hranici na německá stanoviště Kornberg a Schneeberg, Tato německá část cesty trvala 2 dny s přespáním na úbočí Kornberku. Následovala cesta územím Německa na sever. Do České republiky jsem vjel severně od Aše, přes historické Trojmezí. Během trasy jsem sledoval i stav některých bývalých průzkumných stanovišť Sovětské armády (stanoviště Pata - Hazlov). Poté cesta pokračovala podél hranice (Dyleň, Havran, Zvon, Čerchov). U Domažlic jsem se na 2 dny zastavil - následovalo totiž další přeshraniční odbočení na Hoher Bogen. Pokračování do šumavské části směrem k Poledníku, poté sjezd do Železné Rudy. "Odpočinkový" den - vystoupání s kolem na nejvyšší (německý) vrchol Šumavy - Grosser Arber, dále k Lipnu. Zde okolí (např. jedno z bývalých záložních stanovišť - Vítkův kámen). Přes jižní Čechy přejezd do Novohradských hor a České Kanady, poté podél moravsko-rakouské hranice k Břeclavi. Zastavil jsem se i na letním táboře naší školy na řece Želetavce u Vranovské přehrady. Plánovaný čas jsem plně nevyužil, protože teploty v těchto dnech dosahovaly až 36 stupňů. Jel jsem natěžko - vezl jsem si stan i spacák, částečně jsem byl ubytován pod stanem v přírodě, část cesty v kempech. Cesta natěžko byla nutností - zvláště v oblastech Českého lesa je doplňování zásob velmi často spojeno se zajetím do vnitrozemí, což jsem si časově nemohl dovolit. Podrobný popis celé expedice naleznete časem na stránkách našich Toulek.
AKTUALIZACE pro rok 2007:
Během letních prázdnin se opět chystám projet některá stanoviště, tentokrát už vybaven lepší podporou GPS, fotografickou, resp. filmovou technikou.
Účelem je především pořídit lepší multimediální dokumentaci stanovišť, resp. vykrýt některá místa, na která se v minulosti nedostalo (například stanoviště Tišina) nebo hrozí jejich úplné zrušení v původní podobě. (V roce 2006 začínají pronikat na veřejnost zprávy o možné přestavbě stanoviště Havran ve prospěch turistiky). Rád bych také natočil pomocí digitální kamery cca tříhodinový film o jednotlivých stanovištích a jejich zvláštnostech. Jestliže se chcete této cesty zúčastnit, neváhejte a pište - na termínu a délce cesty se domluvíme později. Styl cestování je stejný s minulými roky - cesta natěžko (se stanem, vařičem a spacákem), nejlépe na horském kole. Občasná "hygienická" přestávka v kempu nebo soukromém ubytování. "Startovací" místo je možné určit podle předmětu zájmu - Mariánské Lázně, Cheb, Domažlice nebo jiné. Stejně tak je možné se připojit během cesty k libovolné etapě. Tuto variantu však příliš nedoporučuji, neboť při dosavadních cestách jsme ani jednou nedodrželi časový plán - v roce 2005 kvůli dlouhotrvajícím dešťům, v roce 2006 kvůli velkému množství objížděk a následnému bloudění na území SRN. Mým hlavním zájmem v roce 2007 bude archivace stavu stanovišť v současné podobě na fotografích a filmu tak, aby byla zachována pro budoucnost. Protože při bohaté korepondenci s pamětníky počátků stanovišť jsem musel změnit některé své výroky o stanovištích, součástí fotografování a filmování budou také nové poznatky - například původní ubytovací prostory roty pod Dylení, prostory bývalého rozmístění průzkumných jednotek Sovětské armády na Milířích a Škarmance, ale - a to hlavně - východoněmecké stanoviště specálních služeb NDR a SSSR na hoře Brocken. Pokud to jen trochu půjde, rád bych se při této cestě setkal i s některými spolupracovníky, které zatím znám jen prostřednictvím mailů.(Viz níže).
Letní setkání zájemců o historii vojenských stanovišť
Na tento web přispívá v současnosti (květen 2007) svými vzpomínkami celkem 13 lidí, někteří další i fotografiemi nebo popisem jejich současného stavu. Protože jsem před nedávnem dostal nabídku na vzájemné setkání s některými zájemci o historii těchto věží poblíž některého ze stanovišť, dávám ji nyní do veřejné diskuze cestou návštěvní knihy.
Ti z vás, kteří máte zájem o setkání, vyjádřete se zde, prosím, se svým návrhem na datum a místo setkání, resp. další upřesnění, abychom – dokud je ještě čas – mohli reagovat. Pro místo případného setkání navrhněte lokalitu, které splňuje tato pravidla:
1) je běžně dostupná veřejnou dopravou (pro ty, co nemají auta)
2) nachází se poblíže některého ze stanovišť - bylo by dobré, kdyby poblíž bylo nějaké ubytovací místo (nemusí být moc komfortní)
Já osobně se přizpůsobím, žádám jenom, aby to místo nebylo daleko od hranice, protože pojedu z hloubky Německa (právě z výše zmíněného Brocken), dále podél hranice od Dyleně až po Lipno, resp. přes Novohradské hory, Českou Kanadu a podél hranice na Moravu. Mnou navrhovaný čas srazu je jeden den v termínu 27. až 29. 7. 2007. (Měl by to být čas o víkendu, aby se mohli účastnit i ti, kteří musí do práce a nemohou si vzít dovolenou. Díky tomu je ale právě termín v podstatě neměnný.). Vyjádřete se, prosím do knihy nebo do pošty.
Tento článek je nedílnou součástí webu http://www.ilcik.cz a snaží se navázat na evropské aktivity, související se setkáváním dřívějších nepřátel na státní hranici (iron curtain foundation) nebo budováním světového muzea železné opony (ironcurtain world museum Kvilda). V žádném případě zde není oslavována železná opona jako taková, reakce se týkají pouze vysvětlení určitých mystifikací či přímo lží, objevující se v posledních letech s možností obchodního využití cest okolo bývalé hranice socialismu.
Všechny zde zveřejněné informace pochází z veřejně přístupných zdrojů.
Vzhledem k většímu množství vložených fotografií jsou odkazované soubory poměrně velké (0.2 - 1.5 MB) a měli byste proto disponovat rychlejší linkou (alespoň 256 kb/s).
Soubory na tomto webu jsou tvořeny kombinací HTML a PDF. Pro čtení těch druhých budete potřebovat volně šířený prohlížeč Adobe Acrobat Reader. Pokud ho nemáte nainstalovaný, PDF soubory na webu se vám v prohlížeči nezobrazí a je vám nabídnuto pouze jejich stažení na počítač. Pokud tedy Adobe Acrobat Reader nemáte dosud nainstalovaný, stáhněte si ho nejlépe v české verzi, na stránkách českého dealera, u firmy Amsoft. (Nainstalujte si minimálně verzi 7, v lednu 2007 je už dostupná i verze číslo 8). UPOZORŇUJI, že téměř všechny PDF soubory jsou zakódovány a uloženy tak, aby mohly být použity POUZE pro čtení. Úpravy souborů, resp. jejich tisk je ZAKÁZAN.
Hodnocení webu a odkazy na něj
Google Toolbar PageRank™ - magické číslo určující úspěšnost autora webové prezentace. Nemá žádnou vazbu na velikost návštěvnosti internetových stránek, ale určuje "známost" konkrétní stránky mezi ostatními weby. Jeho výši určuje množství a váha (dle Google Toolbar PageRank™) odkazů na něj směřujících. S-rank (www.seznam.cz) stránky je veličina, která by měla vyjadřovat důležitost každé stránky na českém webu. Počítá se z odkazové sítě algoritmem, který zohledňuje jednak odkazy, které na stránku míří, ale i to, kam ze stránky odkazy vedou. Trafic rank portálu www.alexa.com je světový žebříček popularity mezi doménami druhého řádu (zde iron-curtain.info). Domény třetího a vyšších řádů nerozlišuje. Hodnocení stránek se skládá ze dvou parametrů reach a množství zobrazených stránek. Reach je teoretický podíl stránek na trhu mezi internetovými uživateli. |
|
Tuto vstupní stránku jsem vytvořil 14. 1. 2007. Vyhledávací server Google se rozhodnul udělit prozatimní subdoméně o železné oponě Page Rank Index o hodnotě PR3, která mi nevydržela dlouho. Zřejmě z důvodu nevhodného způsobu přesměrování webu jsem byl Googlem tvrdě penalizován. Z té "penalizační" nuly (PR0) jsem se "škrabal" pracně nahoru. K 1. květnu mám PR3 a doufám, že se posunu ještě nahoru...(Rozsah 1 až 10, desítka je nejlepší). Jaký PageRank máte vy? |
Děkuji všem, kdo na můj web odkazují na svých stránkách. Jejich seznam zde časem zveřejním nebo se na ně můžete podívat pomocí Jyxa nebo Googlu
odkaz na statistiky webu
odkaz ze statistik Toplistu
odkaz z Vojenství.cz nebo tady
odkaz z 53.centra pasivních systémů a elektronického boje
