XI. Český zimní sraz turistů

Bělá nad Radbuzou (5. - 8. února 2009)

 

Což tak využít zimního srazu turistů na setkání s přispěvateli tohoto webu, autory fotografií i hezkých povídání o vojně na státní hranici? Slovo dalo slovo, dopis střídal dopis a sobota je tady, tedy v Bělé nad Radbuzou, Václavu, Pleši, Zvonu, ale také německém Ebene.

 

---

Zimní strazy turistů mají už dlouhou tradici. Konají se vždy jednou za dva roky, v mezidobí se uskutečňuje sraz turistů také, ale jako mezinárodní.

To, že jsou turisté z Českého lesa pořadateli XI. srazu, tedy věděli minimálně dva roky dopředu, protože na konci každého srazu se předává symbolický štafetový kolík další obci. Mohli se tedy zodpovědně připravit.

Když jsem hledal odkazy na XI. zimní sraz turistů, všude jsem na propagaci Bělé narážel. Starosta ing. Libor Picka zastupoval a propagoval město Bělá nad Radbuzou už na na veletrhu cestovního ruchu Regiontour v Brně v lednu 2008. K tomuto účelu město vydalo skládačku, ve které je poprvé zveřejněna kresba patrona srazu - ducha Českého lesa Nikla.

Historický most v Bělé nad Radbuzou (zdroj - webové stránky města Bělá)

Za účelem většího zviditelnění bylo vytvořeno i logo srazu s několika symboly, typickými pro okolí. Namátkou zmíním dvě z nich, protože se k nim později ještě dostaneme. Prvním symbolem se stal historický most a druhým oživený duch Českého lesa, muž dvou tváří, Nikl z Kamenného vrchu. V samotné Bělé stojí za povšimnutí hlavně tzv. malý Karlův most – světců je na něm sice jen šest, je mladší než jeho pražský kolega a zbudovat ho nenechal samozřejmě Karel IV., ale říšská hraběnka Anna Terezie Metternichová. Most, jenž je zobrazen i v městském znaku Bělé, překračuje říčku Radbuzu a byl postaven kolem roku 1710. (Některé zdroje však uvádá stavbu mostu až v letech 1723-1725). Nahradil tak původní most dřevěný, který v těchto místech stál. Osmiobloukový most je sestaven z kamenných kvádrů. Z tělesa mostu vystupují tři páry pilířů, na nichž jsou umístěny sochy světců. Ve směru od městečka nalevo stojí jako první socha archanděla Michaela, uprostřed mostu stojí socha sv. Jana Nepomuckého, třetí socha představuje snad sv. Antonína z Padovy. Na protější straně mostu začíná galerie světců sochou Panny Marie Neposkvrněné, uprostřed stojí socha sv. Václava a jako poslední uzavírá řadu plastika sv. Erazima. Na rozevřené zídce, která přechází v parapet mostu, jsou umístěny čtyři páry kamenných koulí. Do roku 1995 procházela přes most veškerá doprava.

Dnes je v Bělé vybudován obchvat a průjezd přes historický most není povolen. V roce 2001 byl vypracován projekt na celkovou rekonstrukci mostu. Osm mostních oblouků má pouze dvoumetrové rozpětí a 1,5 metru vysoké vzepětí. Most leží 20 km daleko od pramene Radbuzy, kterou překonává, takže jeho ohrožení povodněmi je jen minimální. Celkem 45 metrů dlouhý most býval cílem četných poutí a dodnes jsou na něj místní občané právem hrdí. Proto také MUDr. O Tikal kresbu mostu (spolu se zkříženými chodskými čakany a pecnem chleba) navrhl do znaku Bělé nad Radbuzou. Většinu roku je poměrně nízká mostní stavba zakrytá bujnou vegetací, takže není snadné pořídit celkový pohled na most.

Duch Českého lesa - muž dvou tváří - Nikl (autor - Jan Kondrys)

Nikl, bájný vládce Českého lesa, je duch dvou tváří, přičemž bílá značí dobro a černá zlo. Byl to patron sklářů a dřevařů, dobrým pomáhal, zlé trestal. Před pár lety oživen, probuzen z dlouhého spánku a ustanoven ochráncem města Bělá nad Radbuzou a všech dobrých lidí. Jeho tvář nakreslil Jan Kondrys.

S milovníkem Chodska - Tomášem, jsem se potkal už v Postřekově, při cestě do Bělé. Jako správná aktivní záloha přiběhl v maskáči, čímž dokonale zmátl většinu turistů, kteří ho potom na Zvonu obtěžovali s dotazy, kdypak jim už otevře věž..:-)

To však poněkud předbíhám. Nejdříve samozřejmě proběhla prezentace v kulturním stánku obce Bělá, kde nás velmi příjemně překvapila připravenost pořadatelského sboru v čele se starostou Pickem. Podotýkám, že jsem přijeli v 6.45 a v budově už vládnul čilý ruch dobře zaběhnutého týmu...

Po prezentaci a vyřízení všech nezbytných formalit jsme se vydali s podporou přistaveného autobusu na cestu do Smolova. Po projetí tiché vesnice a nezbytném sklouznutí vozidla na zmrazcích zastavujeme u odbočky na Zvon. Jdu s Tomášem a na rozdíl od ostatních turistů si cestu zkracujeme přes Karlovu huť a přímo nahoru na Zvon po jeho úpatí. Sníh, který byl dole pod kopcem spíše symbolický, narůstá pod kopcem na příjemně nafoukaných 30 cm. Po necelé hodice přicházíme zezadu za stanovištěm ke Kocovým kamenům.

Jedním z bodů druhého dne srazu (z celkových tří), byla totiž možnost vidět i tzv. Kocovy kameny poblíž vrcholu Zvonu. Kocovy kameny jsou několik metrů vysoké skalky. Nápisy vytesané na jejich závětrné straně v letech 1800 - 1894 upomínají na majitele panství Újezd Svatého Kříže, barony Koce z Dobrše (Kotz von Dobrz) a jejich hosty na panství.. Nachází se pod vrcholem kopce Velký Zvon (859 m n. m.), nejvyššího vrcholu Českého lesa na Bělsku.

Protože kameny (desky) byly celkem hodně zafoukané sněhem, připojuji fotografie, které jsem pořídil o rok dříve, v březnu 2008 při své tehdejší návštěvě Zvonu. Nutno podotknout, že nápisů je tam obsaženo hodně a to na celkem dvou místech, označovaných tradičně jako severní (Kocovy) a jižní (Trauttmansdorffovy) desky. Severní se nalézají přibližně 200 metrů SV za plotem vojenského stanoviště.

I po desítkách let neudržování je přístupová deska ke Kocovým deskám stále znatelná

 

 

Pokud by vám nestačil pro seznámení s baronským rodem Koců výše uvedený odkaz, můžete se podívat i na Toulavou kameru České televize. (Přehrát video o historii rodů pánů z Dobrše).

Starosta obce však prezentoval samotnou Bělou a Kocovy kameny i v dalším díle Toulavé kamery, věnované tentokráte pouze tomuto turistickému lákadlu. Není bez zajímavosti, že v této ukázce se vyskytuje - díky starostovi Pickovi - i určitý erotický náboj...:-) (Přehrát video o lokalitě Kocovy kameny na Velkém Zvonu).

Budiž však zároveň řečeno, že tato oblast je - pro svoje skvěle zachované staré bučiny - oblastí chráněnou a přístup by správně měl být omezen. (Viz hranice chráněné oblasti).

 

 

 

 

 

 

 

A jak vypadají ony slavné nápisy?

 

Dolní snímek:

A "podpis" pána, podle kterého je pojmenována bývalá ves Václav

 

Dolní snímek - Ne všechna jména na deskách jsou z rodu Kotzů - i mistr sklář se tam najde....

Dole - nejlépe čitelná severní deska

 

Už v minulosti byl kopec využíván jako strážní bod, v 19. století se místo nazývalo „Kocova vyhlídka“. Dnes je vrch zarostlý stromy a přímo na vrcholu je objekt armády České republiky, jehož velitel osobně turisty uvítal.

 

Nahoře - stanoviště Velký Zvon při zimní inverzi

Dole - pohled z 9. patra věže při špatné viditelnosti (2 hodiny předtím byl vidět Velký Javor :-( )

Kousek pod vstupní branou na Zvonu jsou ještě jedny desky, lépe zachovalé a čitelné

Na Zvonu bylo velmi příjemně, občerstvení v garáži (včetně turistického rumu), táborák s hromadou dřeva, setkání s milými lidmi. Bohužel neporučíme větru a dešti, natožpak inverzi. Stěžujeme si také na to, že pohledy na kameny neměly onen erotický náboj, jak pravil pan starosta v televizním příspěvku :-))

Proto se asi po hodině zvedáme a šlapeme ve třech směr bývalá rota PS na Pleši.V dřívějších dobách tam žili vojáci průzkumného útvaru, pracující na Zvonu. Železná opona šla tehdy asi 15 metrů za posledním barákem. Počátkem normalizačních 70. let se signální plot posunul až na přístupovou cestu z Valdorfu - Zvon, vojáci se odstěhovali nahoru na Zvon a uvolněné budovy obsadila rota PS, přestěhovaná z Pleše. Po roce 1989 se vedou dlouhé spory města s ministerstvem o předání, snad to dopadne dobře. Zájemce o pronájem bývalého vojenského majetku na Václavu počítá s tím, že bude investovat 15 milionů korun. Budovy bývalé roty by měly být zbořeny a na jejich místě postaven hotel, který bude odpovídat po architektonické stránce přírodnímu prostředí. Studie byla předložena CHKO Český les a ta není proti.

Nahoře - bývalá rota PS na Václavu

Dole - pozůstatky výzdoby PS roty na Václavu

V hlubokém sněhu, ale naprosté pohodě spěcháme z PS roty na Václavu k německé hranici, kterou bez problémů přecházíme na okraji louky. V dálce je vidět německá rozhledna na Ebene. Půl hodinky a jsme na ni. Odměna za to stojí. Mlha, hrnoucí se z Rybníka k náhorní planině pod Zvonem poskytuje krásný inverzní pohled na Zvon, utopený v mlze.

Dole - rozhledna na německém Ebene

Dole - Přeshraniční pohled z Ebene na Velký Zvon.
Pokud byste chtěli mít představu, jak vypadá tento pohled v létě, zkuste kliknout sem.

Na vrcholu Ebene se loučím s oběma kolegy - pokračují směr Mostek, zatímco já jdu dále přes Pleš a Waldorf do Bělé nad Radbuzou. Do obce se vracím v 17.45, teplý čaj a odchod na vlak.

Na další celostátní zimní setkání zamíří turisté za dva roky zase do jiného koutu naší republiky. Budu se těšit.

Starostovi i celému početnému týmu obětavých dobrovolníků patří za uspořádání jedenáctého Českého zimního srazu turistů bezesporu velké uznání. Díky.

-------------------

A pokud je někdo ze čtenářů "geokačer", může po uvedené cestě ulovit keše na Velkém Zvonu, Valdorfu, Mostku, zaniklé německé obci Bügelohe, na rozhledně Ebene, Václavu, Pleši. Nějaká mysterka je i přímo v Bělé. (O tu jsem se ani nepokoušel, nebyl čas).