Iron-curtain-project-Železná-opona-jako-bojiště-elektronické-války

Zapomenutá elektronická válka podél železné opony

NOVINKY

POZOR - v nejbližších dnech začnu smazávat vystavená foto a videa! Potřebuji místo pro nové soubory.

Foto-video "Stanoviště Schneeberg (2006)" (USA + záp. Německo)

Animované foto, upravené jako video o délce 8:15 minut (cca 47 MB). Touto animací začínáme stanoviště z druhé strany hranice, tedy těch, která stála (a pracovala) v době studené války proti nám. Obě stanoviště patřila mezi velmi významné, neboť ležela na rozmezí dvou možných směrů útoku Varšavské smlouvy do Německa - mohli postihovat jak jižní směr (Všerubský průsmyk), tak i severní směr potenciálního útoku z východu (Berlín - Paříž).

Foto-video "Stanoviště Gr. Kornberg (2006)" (USA + záp. Německo)

V létě roku 2006 jsem na kole projel celou oblast německých Smrčin (Fichtelgebirge), abych zdokumentoval stav bývalých průzkumných stanovišť našich - také bývalých - protivníků. Na Gr. Kornberg jsem vyrážel po přespání v prostoru mezi Schneebergem a Kornberkem, proto na začátku animace uvidíte ještě věž na Schneebergu a moc hezkou turistickou rozhlednu Rudolfův kámen (Rudolfstein) na půli cesty.

Foto-video "Milíře v proměnách času 1989 - 2008"

Animované foto, upravené jako video o délce 5:20 minut (cca 35 MB). Tak stanoviště Milíře už to má za sebou - celé okolí obce vykoupili Holanďani, budova roty je zbourána a těsně nad ní roste s pomocí soukromé stavební firmy nějaká luxusní novostavba. (Situace ze srpna 2008). Toto video je poslední možností vidět budovy ještě stojící, i když se strhanou izolací...

"Bývalá posádka Klenčí pod Čerchovem (2002 a 2005) "

Doplněná kapitola popisu bývalé vojenské posádky 78. praporu ZU.

Foto-video "Poledník v proměnách času 2002 - 2008"

Animované foto, upravené jako video o délce cca 19 minut (106 MB). Součástí jsou pouze fotografie, dalších 6 GB originálního filmu z kamery z roku 2008 mám ještě v záloze.

Na příští týden připravuju německé stanoviště.

Foto-video "Čerchov v proměnách času 2002 - 2008"

Animované foto, upravené jako video o délce cca 25 minut (150 MB). Hlavně pro bývalé vojáky z Čerchova, kteří se sem pro velkou vzdálenost nemohou dostat - aby viděli, jak se "jejich" stanoviště mění a to k lepšímu (Kurzova věž) i k horšímu (katastrofální stav zbytku budov).

Připravuji podobné video pro Poledník a Milíře. Dochází mi však místo na webu, proto musím nejdříve smazat Chodskou Lhotu a Čerchov. Takže koukejte a stahujte, brzy budeme mazat....

Včera jsem dokončil "inventuru" svých fotografií a filmů o bývalých vojenských stanovištích - všechny materiály dohromady mají cca 18 GB, takže bude z čeho vybírat...

Dokončení stanoviště Chodská Lhota

Součástí této kapitoly jsou - kromě textu i videa, natočená mnou v létě 2008 (cca 600 MB). Máte-li zájem, koukejte či stahujte, za týden je smáznu. Více...

Zimní sraz turistů v Bělé nad Radbuzou.

Součástí naplánovaných turistických tras byl i výstup na Velký Zvon. Jsem rád, že jsem se zde mohl setkat s lidmi, se kterými jsem si do této doby pouze vyměňoval maily. Více...

To, co si na tomto webu přečtete, není obsah počítačové hry "Cold War - Behind the Iron Curtain", ze které současná mladá generace čerpá "znalosti" o západní hranici mezi Československém a Německem, to je - naštěstí už minulá - realita. Realita plná komunistické ideologie a nepříjemných zkušeností s režimem - nemá smysl na ni vzpomínat s dojetím. S odstupem času však má většina negativních zážitků už "otupeny hrany" a je tak možno vzpomínat bez emocí a s nadhledem.

Konec druhé světové války a poválečné rozpory mezi demokratickými spojenci a Sovětským svazem vyústily do chladného míru. Sovětský svaz začal již v prvních poválečných měsících budovat ze zemí, které obsadil, svou sféru vlivu. Během tří let komunizoval východní a střední Evropu. „Od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla spuštěna železná opona,“ řekl Churchill ve své proslulé přednášce ve Fultonu 5. března 1946. Chladný mír se brzy proměnil ve „studenou válku“, nový typ konfliktu, v němž proti sobě stály dvě jaderné supervelmoci vyzbrojené prostředky, které byly schopné zničit život na Zemi.

Státní hranice na rozhraní vojenských velmocí se tak během několika let proměnila v hranici železnou, chráněnou armádami bývalých spojenců. Fenomén bývalé státní hranice (iron curtain, iron border) na rozhraní dvou světů - socialistického a kapitalistického, způsoboval některým lidem mrazení v zádech, některým strach a někdo o něm vůbec nevěděl. Byla tvořena pomyslnou čarou, tvořící rozhraní armád západních a Rudé armády, později převedena na původní hranice států z roku 1938. (Mimo Rakousko, kde rozdělení na východní a západní zónu ještě nějakou dobu vydrželo. Sověti určitou dobu po válce kontrolovali východní část Rakouska). Do vzniku elektrického plotu, doplněného počátkem 50. let minovými poli, šlo hranici - i když s rizikem chycení - volně přecházet. Později to bylo téměř vyloučeno, přístupy k hranici obsadila Pohraniční stráž, resp. armáda. Obě organizace měly hranici chránit, i když každá jinak. Kromě období krátkého "oteplení" v 60. letech, kdy vojska Pohraniční stráže patřila pod armádu, bylo zabezpečení hranice samostatné a zvláště po normalizačním roce 1970 se i armáda musela přizpůsobovat přísnějšímu režimu pásma podél hranice. Utajování způsobů zabezpečení této hranice (s možností přechodu jedné či druhé armády do pohraničí sousední země) patřilo k tomu největšímu v celém období studené války, podpořeném soustřeďováním obrovských armád po obou stranách hranice. Poválečné Československo mělo to "štěstí", že jeho jižní a západní hranice byla hranicí dvou světů. Světů, které se po dlouhou dobu připravovaly na ozbrojenou konfrontaci, na stav, kdy studená válka mohla přerůst v horkou...Naštěstí jen mohla. Jednou z možností, jak co nejvíce oddálit konfrontaci, bylo vědět o možném protivníkovi co nejvíce, a to jak politicky, tak i vojensky. A tak už brzy po druhé světové válce přecházeli obousměrně státní hranici lidé s těmito úkoly. Vybudováním ostnaté stěny na československé straně hranice byla zamezena nepozorovaná možnost přechodu lidí ze západní strany a stěna už v dalších letech sloužila v podstatě jen jednosměrně - proti útěkům občanů z komunistického područí na západ. Že se jí to "dařilo", svědčí pouhá 3% úspěšných průniků. Bylo samozřejmě špatné, že stát se pokoušel zadržovat své vlastní občany, ještě horší však byly ve svých důsledcích způsoby onoho zadržování. Za železnou oponou - mezi drátěným plotem a státní hranicí se však nevyskytovali jenom utečenci a pohraničníci. Po nezbytné obměně techniky v poválečných armádách začaly mít velký význam radiové a radiotechnické prostředky, tj. bezdrátové komunikační kanály a radiolokátory, doplněné i technikou pro navigaci, bez kterých se už dnes žádná moderní armáda neobejde. Všechny tyto zdroje se projevují svými aktivními příznaky, dá se odposlouchávat fonie (řeč), zaměřovat nepřátelské radiolokátory, následnou analýzou určovat jejich vlastnosti, přiřazovat je k určité činnosti jednotek apod. V případě bojové situace lze získat výhodu jen tím, že vím, kde jsou ukryty zdroje signálu a jak vysílají, následně i to, jaká je to jednotka a co případně dělá. U některých cílů lze dokonce rozpoznat vlastnosti, specifické jen pro něj, čehož se využívá pro detailní určení příslušnosti. Zdroje, které nelze zpravodajsky využít, lze následně v bojové operaci elektronicky zarušit nebo zničit. Proto na speciálních stanovištích v tomto "území nikoho" na vrcholcích pohraničních hor po obou stranách hranice pracovali v průběhu let stovky vojáků na postižení radioprůzkumných příznaků potenciálního protivníka. Ne všichni tam byli na naší straně dobrovolně, což se časem projevilo i v dezercích na západní stranu hranice. Protože průzkumáci pracovali až za železnou oponou, byl potenciální odchod vojáka z povolání za hranici poměrně jednoduchou záležitostí.

Pozitivní na vojácích obou - dříve znepřátelených - stran je však to, že se dneska dokáží - navzdory své rozdílné vojenské minulosti - navzájem ctít a scházet. Jejich připravenost na obou stranách železné opony přispěla k nemožnosti vzniku neočekávaného válečného konfliktu. (Já osobně komunikuji mailem se zástupcem německé i americké armády z druhé strany hranice).

Mapa některých vojenských průzkumných stanovišť podlé obou stran železné opony. (Kliknutím se dostanete na detaily o konkrétním stanovišti, pro podrobnější seznámení však využijte raději tuto interaktivní mapu).

Potenciálně výhodná místa pro případný začátek ozbrojeného konfliktu poskytují vojenské výcvikové prostory. Zde se totiž po záminkou cvičení mohou soustřeďovat poměrně velké síly s možným pohybem na území protivníka. Po obou stranách české hranice s Německem se nachází české vojenské výcvikové prostory (Doupov aj.), odkud se z jedné strany se mohla dát na pochod vojska východní, z druhé strany (Grafenwöhr aj.) zase západní. Včasná informace o pohybech cizích armád mohla být otázkou existenční. Obě strany zkoušely různé metody získávání informací o potenciálním nepříteli.

Jednou z metod byl i vizuální a elektronický průzkum, ke kterému se státní hranice svojí blízkostí přímo nabízela. Po americkém debaklu v Sovětském svazu (1960) s letadlem U2 pochopily obě strany, že jejich protivník má území zabezpečeno proti vizuálnímu průzkumu přelétajícími letouny a soutředily se na získávání informací způsobem, který bychom mohli - s jistou dávkou nadsázky - definovat jako "bezkontaktní".

Jeho důsledkem už nebyl střet celých armád, ale získávání informací o nepříteli jeho vlastním prozrazováním, vyzařováním elektromagnetické energie jeho vlastních prostředků. Vizuální průzkum byl převeden na kosmické družice, letouny a pozemní stanoviště podél železné opony.

Za tímto účelem byla v pohraničí budována pozemní průzkumná stanoviště, odkud mohlo být elektronicky kontrolováno území potenciálního protivníka. Dále ve vnitrozemí se nacházela letiště pro starty průzkumných letadel a vrtulníků.

Zpracoval jsem pro vás přehlednou interaktivní mapu těchto vojenských stanovišť pomocí podkladů na GoogleMap. Lze uplatnit všechny postupy, známé z Googlu - tj. s mapou lze posunovat, zvětšovat/zmenšovat, kliknutím na špendlík se objeví souřadnice a popis daného místa. Většinu se zde zmíněných lokalit najdete na tomto webu v popisné části. Jestliže vám nestačí tato menší velikost, máte pod obrázkem odkaz na větší.

Zvětšit mapu

(Jestliže chcete mapu v celém, novém okně, klikněte na Google maps)

Šíření elektromagnetického vlnění má svá specifika, přičemž platí, že čím je větší používaná frekvence, tím více se vlnění podobá světlu a ke svému šíření potřebuje přímou viditelnost, což v v české kotlině znamenalo pro dalekou viditelnost postavit přijímače protivníkova záření vysoko do vzduchu (AWACS) nebo na vysoké stožáry na hraničních kopcích (česká strana). Postupem času docházelo i ke kombinacím obou způsobů průzkumu - česká strana postavila "český AWACS" (vrtulník MI-17Z-2, osazený příslušnými přijímači), americká strana pro změnu postavila vysoko umístěné pozemní stanoviště na Hoher Bogenu (proti Domažlicím) a přehledový radar NATO na Velkém Javoru (Grosser Arber, proti Železné Rudě). Americká armáda velmi rychle pochopila, jaké možnosti nabízí letouny, létající podél hranice a sbírající všemožné údaje pomocí radiolokátorů SLAR (systém Guardrail) nebo kroužící elipsy okolo železné opony (letouny OV-1D). Neustálá snaha o zlepšení příjmových podmínek vedla k monstrozním a finančně nákladným projektům - na západní straně hranice například systém LAPAS.

O všech bude ještě řeč. Při snaze o srovnání způsobů průzkumu je zřejmý jednoznačný příklon západních spojenců (na rozdíl od východních armád, kde snaha byla, ale chyběla technologie) na přímé zapojení moderní výpočetní techniky - od stařičkých Zuse Z22 až po současné stroje IBM. Nesmyslná totalitní nařízení o zákazu používání "kapitalistické" techniky v ČSLA vedly v konečném důsledku k technologickému zaostávání východního bloku - v Ramoně se ještě v 80. letech děrovalo na děrné pásky...co více dodat?

Začala éra elektronické války, éra létajících prostředků uvědomování a velení AWACS a budování pozemních stacionárních stanovišť na železné oponě a hlavně za ní....

Na státní hranici s bývalým západním Německem se proto dodnes vyskytuje velké množství staveb, dokladujících mnohaletou činnost těchto útvarů po obou stranách česko-bavorské hranice. Železná opona padla, stejně tak i hraniční pásmo a tyto budovy změnily (až na několik vyjímek) i své majitele, není proto třeba už ani utajovat jejich použití. Právě s jejich přeměnou na civilní použití, zcela měnící charakter původních staveb (např. Poledník), je nutno spojit - bez ideologického podbarvení - fakta o původním účelu těchto zařízení a jejich obsluze. Dějiny totiž netvoří jen ty kapitoly, které se nám zrovna líbí, je třeba znát celou historickou souvislost, včetně těch kapitol, se kterými se v současnosti někteří lidé nechtějí moc chlubit.

V předešlých kapitolách byla dostatečně objasněna nutnost vyššího postavení průzkumných stanovišť. Toto pravidlo si už mezi válkami osvojili spojaři všech armád, ke kterým měli signáloví průzkumníci velmi blízko. V době neexistence létajících průzkumných prostředků bylo jedinou možností vybudování pozemních průzkumných stanovišť. Na obou stranách hranice nebyly vybudovány vždy dobrovolně a už vůbec ne s nadšením místního obyvatelstva, nicméně na západní straně dosáhnul tlak samosprávy možnosti jakési koexistence armády a civilních občanů (např. Velký Javor). Na české straně, na převážně vysídleném území pod vládou Pohraniční stráže měla armáda usnadněnou činnost - kromě omezení v důsledku přísně hlídaného hraničního pásma si nemusela dělat problémy např. se zabudováním čističek odpadních vod, složitým vykupováním pozemků a přístupem osob ke svému pozemku.

V novodobé literatuře, popisující toto období, se můžeme dočíst o zanícenosti československých vědců, kteří se od padesátých let pomalu propracovávali k absolutní světové špičce v oblasti techniky pasivního průzkumu. Kdo tehdy tušil, že stařičký Kopáč (PRP-1), provozovaný na hranici ještě z automobilních nástaveb či provizorních stožárů, bude mít během dvou desetiletí už v nově vybudovaných věžích důstojného nástupce - zařízení Ramona (KRTP-81) a později Tamara (KRTP-86, resp. 91)?

Stanoviště nevznikala bez problémů - někde stačilo jen zaujmout místo původní vidové hlásky PVO (Havran), někde se stavělo na "zelené skále" (Zvon), někde byly zabrány objekty civilních organizací (Klub československých turistů na Čerchově). Většina stanovišť měla společné i to, že v předchozích dobách byly využity turisticky, tzn. na vrcholech byly turistické chaty (Dyleň, Čerchov) nebo rozhledny. Společné měly pouze to, že bez výjimky byly všechny v pohraničním pásmu, kontrolovaném Pohraniční stráží a většina z nich dokonce až za "dráty", v těsné blízkosti státní hranice. Jak se dozvíme později, tento fakt vedl několikrát k dezerci československých vojáků na západní stranu hranice. Stanoviště byla postavena většinou v nepřístupném terému, málokdy využívaném pro nelegální přechody hranic, takže vojenské osádky jen vyjímečně přicházely do kontaktu s běženci.

Na jedné straně hranice tedy československá zpravodajská správa pracně zařizovala pobyt vojáků nejen v pohraničních posádkách, ale i jejich službu na stanovištích, ke kterým se bylo možné - po dobudování hraničního plotu - dostat pouze průchody v železné oponě. Aby nevznikla mýlka - ještě jednou opakuji - jakkoli vojáci pracovali v pohraničním pásmu pro bezpečnost republiky, nebyla důvěra k nim až taková, aby se mohli podél hranice pohybovat tak, jak by chtěli a potřebovali. Služba vojáků byla navíc "zpestřována" budováním tradic v pojetí marxistického školení, jiné tradice (např. legionářských vojsk) nebyly žádoucí, o budování hrdosti na svůj druh vojska ani nemluvě.

Mimořádně tvrdé postihy, nesmyslené utajování i tam, kde to nebylo potřeba a dohled vojenské kontrarozvědky nad jakoukoli čiností v posádce i na stanovištích znamenal, že v současnosti neexistují téměř žádné fotografické dokumenty, ke kterým by bylo možné se vracet. Připomínám jenom, že někteří vojáci prožili na hranici 20 i více let.... I to bylo důvodem, proč ze služby u těchto útvarů v devádesátých letech odešlo tolik zkušených vojáků a proč neexistuje veřejně přístupná česká obdoba německého muzea signálového průzkumu. Že komunistické "vymývání mozků" bylo efektivní, ukazuje i to, že někteří bývalí vojáci od těchto útvarů ani po 20 letech života v tomto prostředí nejsou ochotni mluvit o stanovištích, která mnohdy už ani neexistují...

Z dnešního pohledu můžeme hodnotit negativně - kromě okolností výstavby - i konec většiny stanovišť. Zatímco na německé straně byla část vybudovaných a vzorně udržovaných stanovišť buď předána civilním organizacím (Fraunhoferův institut na Gr. Kornberg) nebo zbořena a následky v přírodě zahlazeny (část stanoviště Schneeberg), na české straně je tomu opět jinak.

Spojením dvou jevů - překotného rušení průzkumných stanovišť a porevolučné euforie v 90. letech - vznikl zárodek dnešního stavu - v horším případě opuštěná, vykrademá stanoviště podél státní hranice, která zcela jistě mají majitele, ale ten není za jejich stav hnán k zodpovědnosti (Havran). V lepším případě - u částečně opuštěných stanovišť - se dohaduje několik majitelů o bývalé vojenské objekty (Čerchov). Čestnou výjimkou na české straně je bývalé velké stanoviště Poledník. Vzhledem k tomu, že vlastník je v CHKO Šumava pouze stát, provedl obnovu pro civilní využití a Poledník se velmi rychle stal jednou z nejvíce vyhledávaných šumavských lokalit.

Je celkem jasné, že armádou opouštěná místa vrcholů se budou snažit "zabrat" buď bývalí vlastníci nebo noví majitelé. Není divu - většina bývalých vojenských stanovišť tvoří významné krajinné dominanty a - až na několik vyjímek - je i v kulturní krajině, dosažitelné turistice. Je dobře, že o vrcholové stavby chce někdo starat a na toto téma vznikají i zajímavé televizní pořady. Ve velmi populárním televizním seriálu o nových i starších rozhlednách České republiky, konkrétně v 8. dílu, věnovaném Šumavě (!), je popsána a zobrazena stará věž na Čerchově, v době natáčení ještě nepřístupná a Poledník, čerstvě (1998) jubilující po přestavbě, uvítal stotisícího návštěvníka. Zmíněna je dokonce i možnost ojediněného přístupu na Dyleň, která se - bohužel - už také opět změnila na nepřístupnou kótu. (Nový majitel bývalého vojenského stanoviště využil komerční nabídky na instalaci radiových zařízení pro různé smluvní subjekty a se zdůvodněním ochrany těchto zařízení stanoviště opět - až na vyjímky - znepřístupnil. Jediné osoby, které se tam dostanou, jsou v době turistických srazů nebo radioamatéři).

Na zveřejněném snímku pod starou věží na Čerchově zpívá režisér Bedřich Ludvík ústřední píseň cyklu „Rozhlédni se, člověče... (zdroj).

Pane režisére, vaší práce si obrovsky vážím, takže mě mrzí, že nevíte, že Čerchov leží v Českém lese a ne na Šumavě...:-)

Není jistě náhodou, že mnoho vojáků z železné opony se na ni alespoň o dovolené vrací a navštěvuje místa služby "protivníků". I hodně užitečných informací je již oficálně odtajněno, takže v současnosti lze na celkem slušné úrovni porovnávat výkon vojenských útvarů zvláštního určení po obou stranách hranice a jejich logistické zabezpečení. I k tomuto účelu jsem stvořil tento projekt. Navíc má sloužit k tomu, aby si i náhodně přišedší čtenář uvědomil, že na hranici nesloužili jenom tupí grázlové s prsty na spoušti, jak je v současnosti určitou částí veřejnosti prezentováno....

Děkuji za zprostředkování informací o zahraničních stanovištích i mým bývalým protivníkům z druhé strany hranice - americkému správci domény Schneeberg Philu Wardovi a německému Manfredu Bischoffovi. V textech jsou použity vzpomínky a úryvky dopisů jak našich, tak i amerických vojáků z odposlechových pracovišť, doplněné o záběry bývalé Spolkové pohraniční policie (BGS). Fascinuje mě zvláště P. Ward, jakožto voják ze 60. let, který dodnes stmeluje bývalé americké osádky z česko-německých pracovišť... Rád jsem mu proto v létě 2008 poskytnul v rámci písemné komunikace fotografie z naší strany hranice.

Průzkumné útvary patřily vždy k těm lepším částem armády a zůstane to tak zřejmě i nadále. Svědčí pro to alespoň výroky našich politiků z doby vstupu našeho státu do vojenské aliance NATO. Pod její velení jsme totiž odevzdali právě ty útvary, které měly dobrý "zvuk" a výcvik už hluboko v socialistických dobách - vojenskou polní nemocnici, vojenské chemiky a právě průzkumníky, ať už signálové, tak i pro speciální perace...

SIGNÁLOVÍ PRŮZKUMNÍCI V MINULOSTI.....

Vedení nepřetržitého průzkumu již v době míru bylo samozřejmým předpokladem vyloučení jakéhokoli překvapení. Vedli jsme ho my a neméně intenzivně byl veden proti nám. Zvláště účinný byl průzkum rádiový a radiotechnický. K tomu jsme měli vybudován odpovídající systém prostředků, který dával solidní výsledky. Podstatou rádiového průzkumu byl odposlech a zaměřování rádiových stanic. Nebyl problém zjistit například výsledky střeleb nebo identifikovat cvičící ve výcvikovém prostoru Grafenwöhr nebo Hohenfels na území Spolkové republiky Německo. S určitým procentem věrohodnosti se dalo rozkrýt mnoho zajímavých údajů o probíhajících cvičeních...

(Bývalý ministr obrany ČSFR, generál M. Vacek - "Na rovinu" (1994))

....V SOUČASNOSTI:

...Prapor pasivních sledovacích systémů a elektronického boje bude útvarem specializovaných sil určeným k vedení nepřetržitého skrytého rádiového a radiotechnického průzkumu, zjišťování všech druhů impulzivních a CW radiolokátorů pozemních, námořních i vzdušných cílů, identifikačních prostředků a navigačních zařízení a zaměřování jejich polohy ve 3D režimu, provádění analýzy radiotechnického signálu a vyhodnocení pravděpodobné operační sestavy protivníka ze získaných informací rádiového a radiotechnického průzkumu, ke krytí důležitých objektů před radiolokačním průzkumem a zaměřováním zbraňovými systémy, rušení palubních radiolokátorů a rádiových sítí protivníka, k přispívání ke tvorbě jednotné radiolokační informace (RAP) a k náhradě (zálohování) standardních radiolokačních prostředků pro monitorování vzdušné situace nad územím ČR, popř. k vytváření podmínek elektronické války při výcviku vzdušných sil.

(Úkoly a schopnosti součástí resortu MO a ozbrojených sil ČR, zdroj)

.....A V BUDOUCNOSTI

... Zkušenosti z války v Perském zálivu potvrdily, že v současném ozbrojeném boji lze dosáhnout úspěchu pouze na základě maximálně důvěryhodné a důkladné informovanosti o záměrech a činnosti protivníka. Této informovanosti může být dosaženo pouze při vybavení vojsk vysoce efektivními prostředky průzkumu a jejich perfektním a komplexním využíváním. Jako vysoce perspektivní, zejména v podmínkách prudkého snižování dotací na vývoj zbraní a vojenské techniky, se jeví tendence horizontální integrace prostředků průzkumu, dosažené zaváděním průzkumných systémů v zájmu několika druhů ozbrojených sil či vojsk. Současně se zásadním zvýšením operativnosti průzkumu, důvěryhodnosti průzkumných informací a přesnosti určení souřadnic ničených objektů (cílů) to umožňuje značné snížení finančních nákladů na vývoj nové techniky a jeho urychlení. (Zdroj).

"...Minulost je důležitá. Armáda bez tradic nemůže být armádou. Pokusme se tyto tradice více připomínat..." (Prezident Václav Klaus při návštěvě VHÚ Praha, říjen 2004)

"...Pro paměť národa dělejme každý z nás co umíme. Na formální instituce příliš nevěřím...." (Václav Klaus, 14. 5. 2007, jedna z reakcí prezidenta republiky na zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů).

______________________________________________

Při tom všem však nezapomínejme, že minulost není černobílá, netvoří ji jenom ti dobří nebo jenom ti špatní, ale interakce jejich činnností. Pokud se budeme snažit vidět historii armády a jejich zpravodajských složek pouze jedním - často ideologicky zaměřeným - pohledem, nikdy se pravdu nedozvíme. Nechejme proto na čtenáři, aby si sám utvořil úsudek na základě toho, co si sám přečte a porovná pravdivost s informacemi z jiných zdrojů....

Rád bych také upozornil na to, že web vznikal v průběhu několika let (cca 2002 - 2008), takže na zveřejněných odkazech se často setkáte s tím, že názory tzv. vrcholových politiků na zpravodajské služby a jejich - často kontroverzní postupy - se mění jako korouhvičky podle počasí, podle toho, jestli dotyčný politik je ve vládě nebo opozici. Nedejte se tím zmást. Světová situace se po pádu komunistické říše velmi změnila a politici dnes sklízejí ovoce dřívějšího přezíravého - či dokonce veřejně globálně odsuzujícího - pohledu na vojenské zpravodajce jako na služby, omezující naše soukromí.

______________________________________________